režie
Studovala režii na Divadelní fakultě AMU, těsně před absolutoriem byla vyloučena za podpis Charty 77. Do roku 1989 pracovala jako ošetřovatelka, uklízečka, průvodkyně, pomocná zahradnice, správkyně badatelny Národního muzea i archivu Národního divadla. Divadelní práce se ale nikdy nevzdala a neoficiálně nebo zcela tajně spolupracovala s amatérskými soubory, (Pimprle, Bílá síť) a režisérem Miroslavem Macháčkem ( Naši furianti, Bílá nemoc, Vévodkyně valdštejnských vojsk, Hamlet).
Po sametové revoluci DAMU dokončila a začala režírovat v pražských i mimopražských (Cheb, Liberec) divadlech.
Jako kmenová režisérka divadelního spolku Kašpar inscenovala hry T. Williamse, C. Goldoniho, ale i pohádky C. Brentana a J. Thurbera a dramatizace prozaiků D. H. Lawrence a V. Brjusova. Vedle režijní práce působila Jaroslava Šiktancová od roku 1993 do 2019 jako pedagožka na Katedře činoherního divadla DAMU. Na základě svého doktorandského grantu vytvořila se svým ročníkem inscenaci hudebně dramatické skladby E.F. Buriana Vojna, která byla navržena Divadelními novinami na inscenaci roku a stala se základem souboru BodyVoiceBand, jehož je uměleckým šéfem.
S BodyVoiceBandem vytvořila řadu projektů a inscenací, např.: Bubny v noci B. Brechta (Baráčnická rychta), Milovnice E. Jelinekové (Jatka78), MeetFlannery Flannery O´Connorové (Café Míšeňská) a znovu se vrátila k E.F. Burianovi koncertním provedením kompozice Láska vzdor a smrt ve Venuši ve Švehlovce, kde BVB našel svoji rezidenci. Spolupracuje s folklorním souborem Gaudeamus, s Českým rozhlasem, s Divadelním ústavem, Knihovnou Václava Havla a od roku 2019 působí jako pedagožka na Katedře nonverbálního divadla HAMU.
